THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Italský projekt URNA byl v minulosti vztahován zejména k blackmetalovému žánru, který však v celkovém projevu i tak zaujímal spíše sekundární roli. Na debutové desce „Sepulcrum“ představila kapela směs doom metalu s občasnými blackmetalovými výpady a uhlazenými ambientními plochami. To vše zabalené v patřičně špinavém zvukovém hávu.
Druhá řadová nahrávka „Iter Ad Lucem“ je ve všech směrech jiným šálkem kávy. URNA zúžili svůj žánrový záběr na čistě doommetalovou škatulku, v níž se však neztratí jako jedni z mnoha, kteří lopotivě omílají v pomalém tempu několik motivů. Už při prvních tónech úvodní skladby „Iter Ad Lucem Part I“ vás asi ihned napadne, odkud vítr fouká a jaké jsou inspirační zdroje kapely. Masivní distorze vyplňující prostor a kdesi na pozadí se proplétající melodické linky skutečně upomenou na ostrovany ESOTERIC včetně charakteristické psychedelické nálady. Právě tyto, i když nepříliš původní prvky, činí desku „Iter ad Lucem“ poměrně variabilní a příjemnou na poslech, bez toho, abyste byli ubíjeni nekonečnou repeticí bez nápadu či záchytného bodu. Výrazněji ubylo i ambientních ploch, které v dřívější tvorbě hrály poměrně významnou roli. O to více se však kapela soustředí na celistvost a propracovanost jednotlivých skladeb, jimž mezi táhlými disonantními rify dominují výrazné melodie, a rovněž velmi hutná, o poznání méně obskurní produkce. Velmi sympatický je cit pro detail a aranžérskou pestrost. Přístup Italů není naštěstí pouze o tom být co nejpomalejší, extrémní, či obskurní. Ve všech skladbách prosvítá řada dílčích, mnohdy velmi nenápadných motivů ústicích v uvolněné a často zcela akustické plochy, které vytváří hezky kontrast k předchozí rozbouřené zvukové hladině (např. závěr „Om“).
Obsahový i formální posun je ve srovnání s debutem velmi patrný. URNA servírují slušnou porci doommetalové prázdnoty, která v tomto případě čerpá zejména z potemnělých psychedelických nálad než ze skladkobolného smutnění. Pomineme-li tu a tam až příliš okaté citace ESOTERIC, je „Iter Ad Lucem“ na úrovni zvládnutou nahrávkou, které však do úplné extáze stále krůček chybí. Doufám však, že následující deska těchto zajímavých Italů s přehledem rozežene jakékoliv zbývající pochybnosti.
Velmi slušná doommetalová nahrávka, která osloví nejen fanoušky ESOTERIC.
7 / 10
1. Iter Ad Lucem Pt. I
2. Iter Ad Lucem Pt. II
3. K-Th-R
4. Om
5. Sefira Malkuth
Iter Ad Lucem (2009)
Sepulcrum (2006)
Mors Imperatrix Mundi (EP) (2005)
Justa Funebria (2005)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Aeternitas Tenebrarum Music Foundation
Stopáž: 44:48
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.